A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Očekávání-kapitola9

21. února 2015 v 9:49 | PF |  Očekávání-kapitola 9
Očekávání

Tahle myšlenka mi trochu zaskočila. Ti lidé co k nám chodili, dostali to, co očekávali. Šli do cukrárny, dostali tam, co se dá dostat v cukrárně. Většinou sladkosti. Jednou přišla paní i pro toaletní papír. Tak ten nedostala. Ani jí to nepřekvapilo. Pochopila, že měla špatné očekávání. My jsme měli od cukrárny také špatné očekávání, když jsme nedostali, co jsme chtěli. Ta paní toho chtěla moc. V cukrárně toaletní papír, to je divný. Takže každý nedostává podle svého očekávání, protože očekává příliš. Jako kdyby chtěl z dubu jablka.
Některé moudré knihy říkají, že nic není ani špatné ani dobré. Že se nemá rozlišovat. Že je to právě takové, jaké to je. Nikdo není horší ani lepší. Všichni jsme jedno. Já jsem schopen to pochopit. Že jsme jedno. Že náš vesmír je fraktál kosmu, naše zem je fraktál vesmíru, naše tělo je fraktál vesmíru. Každá součást se skládá z některých stejných částeček. Ať je to sopka, nebo hlemýžď. Cukrárna byla dobrá a já jsem od ní očekával jako od továrny. Zdá se, že co je dobré a co špatné rozlišuje jen naše očekávání. Skutečnost je jiná. Skutečnost by byla vždy dobrá, kdybych se na ni díval s minimálním očekáváním. Což by mně usnadnilo i vděčnost i odpuštění i lásku. Takže opravdu nic není ani dobré ani špatné. Je to takové, jaké je naše očekávání. Očekávám-li mnoho, je to špatné, neočekávám-li nic, je to dobré. Očekávání kazí vztahy. Teoreticky tedy dokonce ani o nic nepřicházíme. Ani o zamilovanost, ani o strach, či spokojenost nebo nespokojenost. Člověk vždy něco očekává. A tím si dělá ze života peklo. Tak že jsem tam, kde jsem byl. Ale, dá se říct, že nic není ani špatný ani dobrý, protože to každý vidí jinak.
Jistě, na základě takových přání, chtít jiné zboží, než se v obchodě prodává, vznikly velké markety. Jdu pro chleba, salám, sýr, tak si tam koupím i pastičky na myši nebo jed. Vše pohromadě. Ani špatný ani dobrý. Prostě zboží. Markety jsou vlastně hluboká myšlenka. Jistě by se to mohlo rozebírat ještě dlouho, ale na vysvětlení, proč se u mě projevuje anti magnetismus na peníze, to asi stačí. Očekával jsem mnoho. Ale k jeho překonání je to málo. Snad to pomůže v celku s ostatním. Mám zatím fraktál z fraktálů ostatních problémů. Možná je to všechno jedno. Očekávám neočekávané a neočekávám očekávané. Mám to nějak vždycky obrácené.
soudění - očekávání

Celé ráno přemýšlím nad mým očekáváním. Já asi opravdu a ještě stále očekávám od ostatních, od všeho, mnohem víc, než je vůbec možné dostat. Ráno jsem si byl pro snídani a celý nákup se mi zdál drahý. U pokladny jsem dal kartu obchodu na slevové body, a když pokladní chtěla i peníze, chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil. Když jdu něco vyřizovat na úřad, tak očekávám milé přijetí, kávu a sušenku, plnou pozornost úředníka/ce a maximální snahu mi pomoci, poradit, vyplnit formuláře, popřípadě říct, kde jinde se můj problém dá řešit….. Musím říct, že už jsem se s takovou situací setkal. Sice bez kávy a sušenky, ale i tak jsem byl spokojen. Bohužel jsem to okamžitě začal považovat za standart. A příště jsem byl celý popletený, když byl standart úplně jinde. Vypadá to, že za můj anti magnetismus přece jen bude moci moje přílišné očekávání. Pravidlo, podle sebe soudím tebe, je asi na škodu. Protože se snažím vždy, cokoli dělat na plno. Celou svou bytostí. Bohužel, i když pomáhám i když se zlobím. Dělat něco jenom proto, aby to bylo, to mi trochu demotivuje. Dokonce si myslím, že poloviční práci ode mne nikdo nechce. Bohužel jsem se setkal s tím, že chtějí jen tu práci a nic víc. Co nejméně nápadů a otázek, aby šéf náhodou neměl komplexy. Aby se nestalo, že jsem lepší než on. Nikdy mi to ani ve snu nenapadlo, ale možná proto, jsem byl odejit nebo nepřijat. Pak mi to samozřejmě napadlo a mnohem víc mi toho napadlo. Je to pýcha, ego, co to je? Stejně jsem jim všem dávno odpustil, protože naivně očekávám, že mi čeká něco lepšího a tam všude kde jsem byl, bych se akorát zahrabal. Zatím jsem se zahrabal na hranici bídy. Ale mám naději. Jsem zdráv.
Tak očekávání mi to kazí. Vždycky jsem si říkal, že ani od nikoho nic nechci a ono je to zřejmě úplně naopak. Co je teda ještě dobře a co už je špatně.? Tady se mi zdá, že to zrovna jedno není.
Ještě jsem tam měl k řešení jeden poznatek - šotka. Vzpomínky.

Budu si muset vzpomenout, kdy jsem to dělal dobře a očekával jsem tedy minimum. Mohlo to být v době, kdy bylo všechno zábava. A mohli to pokazit vzpomínky mnohem starší. A také možná mnohem, mnohem starší, které ani nebyly moje, ale mého předchůdce. "Brontosaura" asi. Moudré knihy hlásí " vzpomeňte si, člověk všechno zná, ke všemu má přístup, jen si vzpomeňte. Všechno jsme znali a uměli". Dítě když se narodí, vidí svět také jiným neomezujícím způsobem. Říká se také "radujte se jako děti, buďte bezprostřední jako ony". Copak to jde, po všech těch zkušenostech. Všechny rodiče děti usměrňují, aby byly stejně hloupé jako oni. Z Lásky k nim. Hned na začátku jim urovnáváme vzpomínky do škatulek. Tohle nedělat, tohle už vůbec ne, tohle jen když tatínek není doma, tohle jen když nevidí paní učitelka. A tohle dělat vždy, když se někdo dívá. Jo chlapče, život není tak jednoduchý, jak si myslíš, život je boj, musíš být poslušný, aby se tatínek s maminkou nezlobili. Kde je tam ta láska. Kde je tam to dobré, co všichni chtějí předat. Když je někdo trochu jiný, má spoustu starostí se zařazením do společnosti. Dříve stačila barva pleti. Dnes se všechny barvy pleti přizpůsobují podle bílé. Přitom mám pocit, že zrovna běloši toho nejvíc zapomněli. A všechno dokázali přehlušit hrátkami ega. Mít jen jiný názor a jsou starosti s vysvětlováním. Je těžké si pak vzpomenout na události z dětství, natož dřívější. Ale cítím to v kostech, že by v kostech něco mohlo být. Někde tam uvnitř, hluboko, jsou částečky, které něco ví. Něco pamatují. Některé moudré knihy hlásí, že se to vytáhnout dá. Aspoň trochu. A není to chirurgickým zákrokem. Je to jen tím, že se tím člověk zabývá a snaží se uvědomit. Je to zdlouhavá činnost, dlouho bez výsledků. Je to kontrola myšlenek, stav bez myšlenek, je to uvědomování si těla, smyslů. Pak je trochu šance, že se člověk začne rozpomínat a přicházet na souvislosti. Souvislosti, jak mu jeho vlastnosti, dokážou zkvalitnit život. Jak mu jeho vlastnosti umožní otevřít další vzpomínky. Tohle rozpomínání úzce souvisí s tichem. Například televize se rafinovaným způsobem snaží, abychom více a více zapomínali. Na rozdíl od knihy. Ty usilují o vzpomínku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama