A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Nic - kapitola 13

25. února 2015 v 9:52 | PF |  Nic - kapitola 13
Nic
Teď s odstupem více jak jednoho měsíce už vím, že žádná cukrárna nebude. Jestli prodáme byt, tak poplatíme co půjde, pošleme klukům po sto tisících a zbude nám tak maximálně na auto nebo to zůstane jako rezerva. Třeba budu pořád ještě bez práce. Dnes je to půl roku, co sedím doma. Všechny svoje sny tím sezením doma zase neguju. Přitom mám největší prostor pro vytváření svého snu. Když to není přesně, co já chci, tak to tam nějak nevidím a vnímám to jako velký ústupek, kompromis, který mi od mého přání vzdaluje víc a víc. Jako by to moje přání bylo zcestné. Jako by nepatřilo do mého života. Pořád se říká, když si něco přeješ, tak se ti to vyplní. Dřív nebo později. Co je asi to později? Nebo mám čekat, když nastoupím do zaměstnání jako agronom, že se z toho nějak vystříbří cukrárna? Já už tu cukrárnu asi nechci. V podstatě se mi děje úplně všechno co nechci. Nechci být bez práce, tak sedím doma už půl roku, nechci dělat pekaře, tak mi v Německu posílali jen do pekáren. Nechci pracovat na pile, tak mi kamarád nabídl místo na pile. Nikdy jsem nechtěl škodovku, auto, tak mám babičky škodovku. Nikdy jsem nechtěl bydlet v bytě, bydlím v bytě. Když to tady čtu, tak to vypadá, že nejsem svéprávný. Že vlastně o svém životě vůbec nerozhoduju. Moc jsem tedy nepokročil. Mám pocit, že jsem letící kámen. Tím pádem mi zcela uniká smysl, proč jsem sem vlastně lezl. Nic jsem nepochopil, nic jsem se nenaučil. Jenom čekám, až dopadnu. Zdá se, že mi škola života moc nebaví a nejde. Dnes jsem ale negativní. Raději toho nechám a počkám na lepší náladu.
Lepší náladu už mám dva dni. Sice když jsem si přečetl poslední odstavec, skoro jsem propadl zpátky do deprese. Mám ale systém, jak z deprese ven, tak můžu v klidu rozjímat.
Včera jsem vyrazil do Německa na pracovní úřad. A oni byli milí a ochotní. Cestou jsem si to tak trochu nezúčastněně plánoval. Byl jsem za tři minuty hotov. Nic jsem nevyřídil, přesto spokojen. Prošel se s Poly (pes) po Zwieselu, slunce hřálo a cítil jsem se moc dobře. Prázdná kavárna proti Luciovi byla pořád prázdná a nabízela spoustu možností, někteří lidé mi zdravili a já jsem zdravil některé lidi. Dokonce se i někdo usmíval, na psa. Namířil jsem si to za odměnu, že mám tak příjemný pocit do pražírny kávy na espreso. Abych příjemnost ještě umocnil. Samozřejmě, že mě poznali. Tři měsíce nepřítomnosti není tak moc. Co se týče obchodu, jsou profesionálové, ať je to jak chce, bylo to milé. Káva dokonalá. A dokonce tam přišel jeden opravdu známý - Pit a skoro mi nabídl práci. Mohl jsem v klidu jet domů. Do večera jsem si užíval. Večer mi přišlo na email od potencionálního zaměstnavatele další poděkování a politování, že mi nemůžou zaměstnat, přestože mám zájem o jejich práci. Byl jsem opět chvíli v beznaději, ale nakonec jsem byl rád. Protože na mě čeká něco mnohem lepšího. Já tedy nevím co, ale bude to asi bomba.
Teď rozjímám, jestli je pro mě lépe dělat s Pitem reklamu nebo sám cukrárnu. Problém je, že Pit to přímo neřekl, že by měl pro mě práci a na cukrárnu zase nemám peníze. Takže zase očekávám něco, co se očekávat nedá.
Je to možné, že pořád ještě nemám peníze?
Nedávno jsem četl knihu o ničem. Jak nic je potenciál všeho. Že z ničeho se všechno tvoří. Že v nic se teprve stvoří myšlenka, která způsobí, že něco vznikne. Že nic nás může vyléčit. Tím, že dokáže nás vrátit do nic a poslat zpět opravený. Způsobem, že v nic není čas. Čas je vlastně výmysl lidí, v kterých se zrodila myšlenka a vymyslela čas. Kdybychom čas nevymysleli, tak tu žádný čas není. Jako peníze. Kdybychom je nevymysleli, tak se obejdeme bez nich. Tak nás nic jen přesune do míst, kde jsme byli bez nemoci a pošle zpět. Nebo nás přesune do míst, kde jsme byli bohatí a pošle zpět. Je to prosté. Je třeba se zastavit v mezeře mezi myšlenkami s předchozím záměrem. A nic už ví, co má dělat. Co chceme v nic dělat může být předem ujasněno, protože v nic nejsou myšlenky a může se tam zrodit úplně něco jiného. Ale vždy pro nás prospěšného. Nic je vlastně - " koukání do blba". Není to meditace. Meditace může být něco jako rozebírání myšlenek nebo stav bez myšlenek. Koukání do blba je něco jako pozorování situace bez zjevného nápadu. Pozorujete myšlenky, až najednou zůstanete mezi nima. Je to, že se díváte na to, že si uvědomujete, jak si nic neuvědomujete. Pan Kinslow to nazval eucit. Něco jako pocitová euforie. Ono o ničem se dost špatně mluví, natož píše. Nicméně, mohu potvrdit, že co se týče léčení, tak to funguje. Mám svou vlastní zkušenost, kterou vlastně nemám, protože jsem nic nedělal. Ale manželku přestalo bolet břicho, mě přestaly bolet záda a různé jiné drobnosti, jako, že se snadno zklidním nebo dokonce zklidním partnerku. Teď dokonce v nic hledám ty peníze. Prostě je jen z ničeho dostat.
Nic

Když si právě nyní uvědomuji, jak daleko jsem se dostal od napsání první stránky, tak mám chvíli pocit, že jsem tam, kde jsem byl a chvíli jistotu, že jsem ušel velký kus cesty. Na začátku jsem chtěl peníze za nic. A nyní už chci peníze z ničeho. Ne za něco, to ani za nic. Ale z nic. Potvrzuje se domněnka, že je pro nás všeho dostatek, že je všeho neomezené množství, že není nutná nouze. Jenom stačí si vzít, co člověk potřebuje. Tak tohle se od nás ti mimozemšťané chtějí naučit. Protože my už jsme to uměli dávno a oni ne a jestli jo, tak to taky popletli. A my si teď musíme jen vzpomenout. A už se to pomalu daří. Kde jinde by všechno mohlo být než v nic. Když jsme tu nebyli, tak tu všude bylo nic. A hle. Najednou zeměkoule, najednou vesmír, najednou lidi…. Kde to všechno bylo před tím, když tu bylo "jenom" nic. Omezené zdroje jsou také výmysl, jako čas, jako peníze. Kdyby někdo dříve vymyslel omezené zdroje než vesmír, tak by asi nebyl. Naštěstí ten Nikdo nebyl tak omezený, jako jsme my teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama