A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

jen tak mě napadlo

23. února 2015 v 10:52 | PF |  Já,já,já-kapitola 12
Jak je zajímavé, jak si většina lidí myslí nebo jsou přesvědčeni o vlastní vyjímečnosti a jedinečnosti. A když už mezi lidmi nehlásí "víte, kdo já jsem?", jsou aspoň přesvědčeni o nekonečné váze svých slov a činů. Úplně ideální by bylo, aby ostatní v němém úžasu naslouchali, co vypadne z jejich zlatých úst. Samozřejmě přeháním. Přesto ale, v určitých chvílích svůj názor každý obhajuje způsobem, jako by neexistovala jiná možnost. Jako by jiná možnost zbořila jejich celoživotní existenci.
Takhle jsme se chovali při zavírání cukrárny. Přesvědčeni o vlastní důležité pravdě. Důležitost naší pravdy byla nejen cizím lidem zcela nepochopitelná, ale také zcela lhostejná. Když chceš trpět, tak trp. Dokud se mi to nedotýká, je mi to jedno. Nemusím to chápat, mám svých starostí dost. Každý se chová zcela nezaujatě na potřebách druhého, ale zcela zaujatě na potřebách svých. Snadno se stane, že celoživotní existence se boří zrovna tím, že se neriskla jiná možnost, než ta, kterou jsme prosazovali. Byli jsme netrpěliví, příliš jsme spěchali, měli jsme strach hledat jiné řešení, protože "hrozilo", že budeme pokračovat v relativně (pravděpodobně) bezvýchodné situaci.
No to mě napadlo, že vždy eistuje dobré řešení. Dokonce lepší, než by člověk rozumem vymyslel. Stačí jen pustit logické rozumné přesvědčení a něco risknout.Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama