A neb.
Jak jsem v životě pokazil vše co se dalo
a jak to napravuji

Minulost

29. září 2017 v 19:48 | PF |  Co je sebeláska - Kapitola 82
Minulost
Problém naší minulosti je, že se v ní pořád patláme.
Není to vlastně problém minulosti, ale života.
Nějak nám nacpali do hlavy, že se můžeme v minulosti poučit.
Dokonce jsem někde četl, že minulost nelze změnit. Prostě logická posloupnost jako v matematice.
Teď tomu všichni věříme a vzpomínáme, jak to dříve bylo lepší a jak je to teď hrozný a že se musíme podívat zpět a zjistit, kde jsme udělali chybu.
Už tahle jedna velmi obecná myšlenka popírá neměnnost minulosti. A tím pádem všechnu zdánlivou důležitost minulosti.
Já vím, velmi dobře, že v minulosti, tedy v mojí, to bylo stejně hrozný jako teď a možná ještě horší.
A jestli se z toho mám poučit, tak se naučím jen jak to udělat zase hrozný.
Jestli se zdá, že minulost byla lepší, tak jen proto, že to zlý jsme vytěsnili z paměti. Ale když nás někdo donutí, tak si rádi vzpomeneme.
Samozřejmě použijeme to, čemu více věříme.
Tomu horšímu.
Kdopak z nás věří, když v minulosti prodělal spoustu peněz, že už se mu to nemůže stát.?
Ano, stát se to může vždycky.
Takže, co mě minulost naučila.? Že můžu opět prodělat. Takže budu opatrnej a hledat jistoty...
Budu se omezovat, závidět těm neopatrnejm a nakonec se nejspíš upiju z nešťastnýho života.

Jak je vidět, minulost lze změnit.
Nejlépe tím, že na ni zapomenem. Obzvláště na to zlé.
Logika byť i ta matematická je stejně na nic, protože když něco chceš, musíš si to napřed vymyslet. To znamená, že musíš napřed do budoucnosti, abys věděl, co máš v přítomnosti dělat.
Když nemáš cíl, zdá se, že život si s tebou dělá co chce. Život to ale s tebou dělá podle minulosti, protože to byl cíl, který jsi chtěl. Tak proč bys ho logicky nechtěl znova.?
Ale když si cíl stanovíš, tak je lépe na minulost zapomenout, jinak se to zkomplikuje.
1+1 = 2 logika, matematika.
Když se rozhodneš, že ty jedničky prostě nesečteš, nepoužiješ matematiku, tak kde je logika, kde je matematika, kde je minulost, kde jsou problémy.?.?
Neni nic.
A to se může udělat, to není zakázané.
Můžeš začít z čistého a pravda se projeví.
Mimochodem, pravda je mír. Když v situci cítíš mír, tak je to pravda. Co si přeješ, to dostaneš.
Tak pozor, aby sis nepřál minulost.
 

Svoboda

26. září 2017 v 16:17 | PF |  Co je sebeláska - Kapitola 82
Svoboda

Svoboda
je těžká věc,
už ale víme přec,
že to není volnost a pohoda.

Svobodně se rozhodnu,
že si kopnu -
- do míče.
Hledám muže u té tyče,
co chce chytit moje míče.!

Nejsou míče ani tyče
i když jsem se rozhodl.

Hledáš jiné přání,
že.?
Jen tak z nenadání
ruka po papíru klouže
místo míče,
mohu se chytit rýče.

Byli rádi
svědci moji,
kteří byli schovaní,
když jsem držel míč.
Přišli pomoci mi
hned, jak uviděli rýč.

Milí rýči ryli v zemi,
zasadili tyče
a ptali se mi.
Můžem je dát proti sobě.?
Myslíš borče,
že ty míče
kopnem mezi tyče.?

Kývám hlavou
a svitlo mi,
už můžu kopat kdy chce se mi.

Moudrost stáří

23. září 2017 v 14:44 | PF |  Co je sebeláska - Kapitola 82
Moudrost stáří.
Čo bolo, to bolo.
A tak pomalu zjišťujeme, že moudrost stáří nemá takovou váhu jako dříve. A staří mnohem více říkají, že těm mladým nerozumí, místo toho, aby je svou autoritou usměrnili.
Jejich moudrost jim říká, že by si sami ublížili.
Moudrost stáří dělá prostor vývoji, protože nemá dostatek motivace pro prosazování svojí pravdy. Ví dobře, že boj a hádky nikdy nic dobrého nepřinesly.
Dnes se moudrost stáří projevuje více tichým přijetím než rozebíráním a analyzováním situace.
V úzkém kruhu stoupenců, staří stále prosazují razantně svoje názory, které vlastně nesouhlasí s ničím, ale při střetu s veřejnou skutečností ztrácí motivaci k dalšímu boji.
Ztratit motivaci je příznačné při setkání s neporozuměním.
Jakoukoli podporou se motivace získává a doslova burcuje. V mládí stačí mrknutí oka, aby člověk získal elán pro svůj záměr.
Mě, co by nenapravitelného egoistu motivuje jakákoli pochvala nebo zájem. Takže na mě opravdu funguje to mrknutí oka a to i po tolika letech a jsem díky tomu snadno ovladatelný.
Takže činnost, která mně činí potěšení je ta, o kterou někdo stojí. Mám sice svoje priority, ale ty mizí ve chvíli, kdy ode mne někdo něco potřebuje s tím, že já to udělám nejlépe.
Možná to se mnou není tak tragické, zrovna se učím oceňovat sám sebe, ale rozhodně pocit výjimečnosti mi odezněl jako nemoc, která se už jen občas vrací, jako připomenutí nesmyslnosti boje.
Někoho možná motivuje nesouhlas okolí, a tak mu nevadí mnohem vyšší výdej energie, než kdyby pracoval se souhlasem. Věří, že je natolik výjimečný, že okolí nakonec zlomí. Je mu motivací jeho vlastní výjimečnost, o které se musí stále přesvědčovat.
Náš svět velmi podporuje tuto motivaci. Energii investuje výjimečný jedinec a ostatní mají motivaci se přihřát na jeho výjimečnosti. Motivace, vycházející z vlastní výjimečnosti ztrácí radostný nádech a naznačuje nelásku k sobě.
Velká výjimečnost je velké osamocení a neporozumění, což vyvolává deprese a ještě větší výjimečnost. Jen chvíli to není vidět a jen chvíli je to hodno obdivu.

Další články


Kam dál

Reklama